Že švadleny pro Zaru berou 3 000 Kč za měsíc? Pro prestižnější značky ještě méně...

Brazilský web Reportér Brasil přišel se zjištěním (via InVogue), že továrny pracující pro značku Zara zaměstnávají v nedůstojných podmínkách děti, kterým platí 3 000 Kč za měsíc. V mnoha zemích je to ale ještě méně.

V Maroku platí švadlenám značkového oblečení ještě méně

Zemí, ze které pochází mnoho našeho oblečení, včetně toho značkového, je Maroko. V Maroku šijí továrny např. pro značky Christian Dior, Cacharel, Yves St. Laurent, Hugo Boss, Hermes nebo GAP, stejně jako pro Levi Strauss nebo Diesel. V Maroku šije i Zara. Hugo Boss zavřel továrnu v USA a uvažoval o přesunu produkce do Rumunska, kde již šije. Jenže nakonec začal zvažovat Turecko (v Turecku šije např. Armani) nebo Maroko, protože je to tam ještě levnější.

Když jsem byl v Maroku na návštěvě, ptal jsem se místních, kolik berou. Za lepší manuální práce berou v přepočtu 14 Kč za hodinu. V průvodci Rough Guide psali, že běžný dělník dostává v Maroku plat/mzdu 12 korun za hodinu. To je při 160 pracovních hodinách za měsíc 1 920 Kč až 2 240 Kč.

Na jednom socialistickém webu si dělníci z továrny, která šije pro Marks & Spencer, stěžují, že berou 90 liber za hodinu. Článek je čtyři roky starý, takže při tehdejším kurzu to bylo zhruba 2 700 Kč (možná ale musí pracovat více jak 160 hodin měsíčně, v Maroku lidé běžně pracují 12 hodin denně a nikdo se nad tím nepozastavuje).

Pak se nelze divit, že jsem košili od Gucciho koupil v Maroku za 600 až 700 Kč. 

Značky jsou často z obliga

Značky si ale velmi často nešijí oblečení sami. Pro značky šijí oblečení jiné firmy. Např. továrny Mainetti dodávají doplňky pro desítky proslavených značek (klikejte na písmena vlevo), od Abercombie & Fitch (pokud je někdo nezná, mohl bych začít značkou Adidas) až po Zegnu. A dodávají i pro takové značky, jako je Brioni, Canali, Chloé, Christian Lacroix, Corneliani, Chester Barrie (prestižní značka na Savile Row), Dior, Donna Karan New York (nikoli levná DKNY, ale skutečná Donna Karan), Dolce & Gabbana (opět, high-end, nikoli levná řada D&G), La Perla, Lacoste, MaxMara, Moschino, New & Lingwood (prestižní značka pro změnu na Jermyn Street), Nike, Orsay, Pal Zileri, Paul & Shark, Roberto Cavalli, Trussardi, Versca, Valentino RED, Yves Saint Laurent a desítky dalších. Proklikejte si je sami, ať zratíte iluze. Dodávají totiž i i pro velmi levné značky, jako třeba Tesco...

Továrny má Mainetti samozřejmě především v rozvojových zemích. I v Maroku. Samozřejmě, dohledat, kde která značka šije, je dosti náročné. Mainetti je v tomto otevřená, možná i proto, že přímo nešije, ale jenom dodává doplňky. Jiným příkladem je TAL Group, která také šije v rozvojových zemích pro desítky levných i předražených značek.

Navíc výrobní proces probíhá tak, že se látka utká v jedné zemi, obarví v jiné, vystřihne v třetí, doplňky se dodají z dalších zemí a sešije se to pak v Itálii. Kde je pak oblečení vyrobeno? Na videu od BBC o oblecích vidíte, jak jsou obleky střihány v jedné továrně a šity v druhé.

A co když čínská továrna přesune čínské dělníky do Itálie, jak píší v New York Times, aby si mohla na značkové oblečení dávat nášivku Made in Italy?

Udělal jsem malý průzkum své skříně a podíval se, kde bylo co ušito:

• oblek Corneliani - Itálie,
• oblek Armani Collezioni - Itálie,
• oblek Hugo Boss Black - Slovinsko,
• oblek Hugo Boss Selection - Turecko,
• kabát Emporio Armani - Turecko,
• kabát Aquascutum - Rumunsko,
• sako Brooks Brothers - Thajsko,
• džíny Armani Jeans - neuvádí,
• džíny Armani Jeans - Čína,
• džíny Valentino RED - Makedonie,
• džíny Hugo Boss - Tunisko,
• polo shirt Lacoste - Čína,
• kravata Valentino - Itálie,
• kravata Armani - Itálie,
• kravata Canali - Itálie,
• kravata Turnbull & Asser - Velká Británie,
• kravata Hilditch & Key - neuvádí,
• kravata T. M. Lewin - neuvádí.

Produkce v mnoha rozvojových zemích ale nemusí na druhé straně nutně znamenat sníženou kvalitu. Především to platí např. pro Čínu nebo některé země východní Evropy. Rovněž nemusí být na závadu, když jedna továrna šije pro low-cost i high-end. Pro high-end se použijí jiné materiály, jiné postupy a procesy, výrobě se věnuje více času a nebo dokonce na ní mohou pracovat zkušenější pracovníci.

Když se ale ukáže, že v některé továrně zaměstnávají např. děti, může značka říci: "My nic. To pro nás šije někdo jiný. My máme přísný kodex a velmi se hněváme na našeho dodavatele, že něco takového dovolil. Přísně to hlídáme, ale z čistě právního hlediska se jedná o samostatnou firmu. Asi jim udělíme pokutu (nějakou směšnou) a přísně to vyšetříme." 

Ale byli byste ochotni platit za značkové oblečení více?

Trefím se nyní do vlastních řad: Celá věc má několik rovin:

1. Ano, firmy a značky vydělávají na nízké mzdě v rozvojových zemích. Někdy naprosto extrémně. Inditex, mateřská firma Zary, vydělala za loňský rok 1,7 miliard eur, tedy zhruba 42 miliard korun. To je jenom o něco méně než ČEZ.
2. Ale není lepší, když tam mají lidé alespoň nějakou práci, než žádnou?
3. Lidé požadují levné oblečení. Byli byste ochotni platit za oblečení více, aby měli pracovníci v rozvojových zemích vyšší platy?

Napsal Robert Němec 19. srpna 2011.